• Eduard Bermann

Večer na téma: Druhý poločas ve světle poznatků o mozku

aneb 3 pevné body v dnešní bouřlivé době


Ve čtvrtek 7.2. se sešli v Art of Change zájemci na přednášce Petra Kadlece v rámci cyklu Umění druhého poločasu.


„Životní idealista a stále ještě optimista“, jak sám sebe Petr Kadlec představil, se ve své poutavé přednášce zaměřil na to, co pomáhá lidem zvládat rychlost a náročnost změn v dnešní době. Přednášku opíral o poznatky neurověd, jejich studium absolvoval v USA v roce 2010.




Použití moderních metod znamenalo zásadní změny v našem poznání o tom, jak naše mysl pracuje. Vědci mají možnost vidět v reálném čase co se v mozku děje a nemusejí se tak spoléhat výhradně na subjektivní výpovědi zkoumaných osob. Zjistili například, že i ve spánku mozek intenzivně pracuje, zpracovává denní události a zařazuje je do kontextu předchozích zkušeností a znalostí.


Jako tři opěrné body, které pomáhají člověku prospívat a zvládat životní výzvy uvedl:


1. Vnímání a chápání světa kolem sebe.

V tom nám pomáhají znalosti zkušenosti a kritické myšlení. Dnes jsme vystaveni záplavě informací, které se snaží nás ovlivnit víc než kdy jindy v historii. K tomu, abychom se v nich vyznali a nenechali se manipulovat nám pomůže:

  • Odstup (postojový a časový) a možnost probrat věc s někým jiným

  • Uvědomit si kontext (širší souvislosti)

  • Ověřování informací z jiných (nezávislých) zdrojů


2. Vnímání a chápání sebe sama

Souvisí s vnitřní stabilitou a mentální odolností. Vědět jaké hodnoty jsou pro mne důležité a uvědomit si jejich žebříček je téma, kterého se často v cyklu U2P dotýkáme. A není nové. Už nad vchodem do věštírny v Delfách byl nápis: poznej sám sebe.

Petr Kadlec se věnoval tomu, oč člověk usiluje, co mu dává smysl. Poukázal na dva směry.

  • Usilujeme o uspokojení: získat od světa maximum toho, co nás uspokojuje

  • Usilujeme o naplnění: dávat světu to, co má hodnotu pro ostatní


● Uspokojení spojují neurovědci s endorfiny, nervovými přenašeči, které jsou podobné opiátům. Mají krátkodobý účinek a jsou návykové. Aby působily, jejich dávka se musí zvyšovat. Typickým představitelem činností, které je vyvolávají jsou takzvané adrenalinové aktivity, kterým by se mělo spíše říkat endorfinové.


● Naplnění je spojováno se serotoninem a dopaminem, nervovými přenašeči, kterým se laicky říká „hormony spolupráce“ a působí, když člověk vnímá, že jeho aktivity mají hodnotu pro druhé.


3. Vnímání a chápání ostatních.

Že jsou vztahy s ostatními důležité nikoho nepřekvapí. Mne zaujal poznatek, že vztahy nejsou externí, ale stávají se součástí nás samotných. Tedy mají na mne vliv i když dotyčná osoba nebo osoby nejsou přítomny. Pozitivní i negativní. Je třeba tedy dávat pozor jako vztahy budujeme a vyhýbat se těm toxickým.

Co zjistili neurovědci v této oblasti? Petr Kadlec uvedl dva poznatky:

  • U osamělých lidí se mění chemická rovnováha v mozku. Přichází o dopamin a serotonin. To vysvětluje chřadnutí lidí, kteří postrádají sociální kontakty.

  • Vyloučení ze sociální skupiny způsobuje sociální bolest. (Například šikana ve škole.) Ta aktivuje stejná centra bolesti v mozku jako bolest fyzická. A má stejné důsledky. Naopak fyzickou bolest lze mírnit sociální blízkostí. Což skvěle dělají maminky s dětmi.

V závěrečné diskusi měli přítomní možnost probrat s přednášejícím individuální situace a doplnit přednášku svými vlastními zkušenostmi.



  • White Facebook Icon

© 2019 by Umění druhého poločasu

Myslíkova 32

120 00 Praha - Nové Město