Jak ke mně přišlo téma poločasu?

První jiskra, mezi mnou a myšlenkou na poločasovníky, přeskočila před mnoha a mnoha lety.

Zralý chlap, klient, vysoce postavený manažer, který poslední roky věnoval veškerý svůj čas a energii velké korporaci.

Přichází na koučování a už ve dveřích říká:  „Dnes se mnou nic nebude. Před hodinou jsem se dozvěděl, že tady končím.“

Šli jsme na oběd.

Dlouho jíme mlčky, pak zvedá hlavu a spíš sám sebe se ptá „Mám před sebou 15-20 profesního života, co s tím?“

Neví a tápat bude ještě 6 měsíců. Jediné, v čem má jasno, je to, že tato vysoká manažerská hra, stovky kilometrů od domova a od rodiny, už mu nedává smysl a nechce v ní pokračovat.

 

Právě vypukl jeho druhý poločas. Předtím, než do něj ale vstoupí naplno, stráví  pár měsíců v šatně.

Na ten oběd nikdy nezapomenu. Byla to chvíle plná extrémně silných momentů.

Píšu si první draft poločasovníků.

Do cesty mi vstupuje metafora života jako fotbalového utkání a bývalý vrcholový sportovec uvnitř mne má jasno.

Díky, že jste jeho součástí.